LVK č.:1, 2022

Začal rok 2022 a s ním spousta nového. Zbrusu nový leden, za chvíli únor, potom březen a takhle to půjde dál zase až k novému roku.  Ale v tomhle blížícím se čase na nás čeká mnoho nových neopakovatelných zážitků, ale i neočekáváných situací. A hned takhle ke konci ledna nám začal lyžařský kurz na Základní škole v Ševětíně.

V pondělí ráno jsme se všichni shromáždili u autobusu, který nás měl odvézt na ubytování na Lipně. Na některých z nás byla znát únava kvůli rannímu vstávání a ani já nebyla výjimkou. Potom jsme se uvelebili do sedadel, naposledy zamávali rodičům a jeli vstříc čtyřem dnům volného času na lyžích.

Autobus nás kvapně dopravil k lipenskému Ski Areálu. Všechno proběhlo, tak, jak má. Celá výprava se převlékla do lyžařské výstroje, učitelé nám rozdali permice a mohli jsme se vrhnout na svah. Hned po svezení na lanovce nám bylo řečeno, že budeme rozděleni do tří skupin podle schopností v lyžování. Abych řekla pravdu, tak první den utekl jako voda. Po rovnoměrném rozřazení začali první sjezdy, kterých byl ještě poměrně cítit respekt z nových sjezdovek, ale ten postupně opadl. Když jsme se otrkali, tak i hry a závody již mohli započít. V některých skupinách se začalo i s učením carvingu. Naše první lyžování bylo ukončeno závodem přímo k parkovišti, ale jelikož foukal silný vítr, nebylo jediného závodníka, kterého by ta vichřice nezastavila během sjezdu. Potom, co jsme se konečně doploužili dolů, jsme se přezuli a připravili na první návštěvu našeho ubytka. 

Cesta busem opět proběhla rychle a za chviličku jsme se ocitli někde uprostřed něčeho. Všude bílo a zima byla jako na Sibiři. Jakmile učitelé zaveleli “Vystupovat!”, kolem mě se zjevily protáhlé otrávené obličeje. I když tohle pro nás znamenalo zbytečnou námahu, já na cesty z chaty k autobusu a zpět vzpomínám jen v dobrém světle. A to převážně kvůli kluzké cestě, na které se opravdu špatně chodilo do kopce, tudíž většina účastníků lyžáku cestou upadla. Poté, co jsme se tedy vyškrábali k chatě, jsme z ramen a ze zad upustili těžké tašky s oblečením a vším možným, co jsme potřebovali donést na ubytování. Nastal čas oběda. Všichni jsme byli už poměrně unavení a vyčerpaní z několikahodinového lyžování, ale i přes to jsme hned po najezení opět vyrazili na svah. I když většina z nás už na lyže ten den neměla ani pomyšlení, překvapivě jsme si odpoledne hezky užili. Asi hlavně proto, že jsme už měli více volnějších jízd. Kdo chtěl mohl jezdit carving, někdo zase jet od shora až dolů bez přestávek či jet hustým prašanem. I přes několik nepříjemností a nečekaných změn situace, čímž je například nekonečné celodenní sněžení, jsme se po pár hodinách dostali všichni živí a zdraví zpět do autobusu. Tak jsme se pro tentokrát naposledy přezuli, sundali helmy a po pár minutách jízdy autobusem jsme vzali zbývající věci opět do našeho oblíbeného kopečku až k samotné chatě. Všem se nám ulevilo, když jsme na vrchu zahlédli naši chatku s tím, že alespoň pro dnešek tam pozůstaneme.

Na ubytování bylo potřeba udělat všechny povinnosti v podobě sušení oblečení ze sjezdovky, ale taky bylo spousty času pro volnočasové aktivity. Ještě před večeří jsme poprosili jednu naši šikovnou kytaristku, aby nám něco zahrála, čímž naladila i skvělou atmosféru. Taky by to nebylo ono, kdyby nám pořád někdo neťukal na dveře a potom utekl z dohledu. No, když to shrnu, tak celkový pobyt jsme si nesmírně užili. Uspořádali jsme soutěž o nejuklizenější pokoj, což vyvolalo obrovskou válku mezi žáky devátého ročníku. I když jsme si dělali naschvály, na konci i poražení pogratulovali vítězům. A to není zdaleka všechno! Během lyžařského kurzu jsme také podstoupili  expedici zasněženým Lipnem. Taky mezi námi čas od času proletěla nějaká ta sněhová koule nebo rovnou někdo, kdo byl právě hozen do prašanového sněhu. Nebo jsme třeba několikrát popadali na svahu. Ku příkladu mi zůstává v paměti čtyřnásobný pád na lyžích z něhož dva skončili v lese na houbách!

Kdybych měla sepsat všechno, co jsme si na lyžařském výcvikovém kurzu zažili, asi by mi upadla ruka. Je toho opravdu hodně!  Od sněhových radovánek po buzení na chatě, hraní Twisteru a ježdění na bobové dráze. Moc bych si přála tenhle zážitek prožít znovu. (Mgr. Jan Duspiva - vedoucí LVK, instruktor i zdravotník, Mgr. Ivona Hercegová - instruktor, Mgr. Dana Vojtová - instruktor) fotografie

napsala: Alena Schiesslová z 9.A