Výlet devítek do Adrenalinového parku Březová

V neděli 12. května 2024 se třídy 9. A a 9. B vypravily na svůj poslední společný výlet do Outdoor resortu Březová. Čím lepším zakončit skvělých devět let než třemi dny adrenalinu a dobrodružství?

Po poměrně dlouhé, ale nepochybně zábavné cestě vlakem a následně i autobusem jsme dorazili k pohádkově vyhlížejícímu místo v údolíčku mezi kopci a poli. Našim pohledům neunikly věže, starobyle vypadající budovy, lanové atrakce, rybník a spousta dalších lákadel. Ubytovali jsme se v malebných chatkách, které stály přímo naproti posezení u rybníka, kde jsme později rádi pobývali.

Následně se nám představila naše instruktorka Lůca, která nás po celém komplexu provedla a letmo nám popsala, co nás v nadcházejících dnech čeká. A pak už jsme mohli jít okusit to, co resort nabízí, na vlastní kůži na horolezecké stěně! Myslím, že všichni, kdo se zapojili, zvládli lezení obstojně, a tak jsme se odměnili menší svačinkou. Hned nato jsme zamířili na obtížnější atrakci, lanový komplex, který bije do očí už z dálky. Ten jsme také úspěšně překonali, a tak jsme se mohli vydat na poslední věc v našem plánu pro tento den: únikovku. Kombinace výšek, tobogánu a strašidelného domu byla neobvyklá a rozhodně ne nudná. K večeři jsme měli maso s brambory a po ní jsme ještě navštívili hřiště noblesně nazvané Nottingham, disponující snad tím nejprudším tobogánem pod sluncem. A pak už byl čas jít spát, abychom na další dny měli dostatek energie. Tušili jsme totiž, že jí budeme velmi potřebovat.

Další den po snídani jsme začali den skokem z 12 metrů na laně, které nás po chvilce volného pádu pomalu pustilo dolů. Jelikož se nepovažuji za nijakého milovníka výšek, byla to pro mě osobně opravdu záživná výzva. Pokračovali jsme pokojnější jízdou na raftech, jež ovšem později také ožila vodními bitkami. Než jsme se stihli osušit, vysvětlila nám Lůca další aktivitu: jízdu na lanovce z oné dvanáctimetrové věže přímo do rybníku.

Po obědě následovala aktivita, na niž se mnozí z nás těšili - paintball. Mohli jsme si díky němu živě představit, jaké je to ocitnout se v přestřelce jen s drobným rozdílem, že jako náboje byly použity kuličky s barvou. Poté jsme si vyzkoušeli proplazit se mezi paprsky a zjistit tajný kód během krádeže muzea v další únikové hře. Hned nato jsme se šli odměnit boloňskými špagetami k večeři. Tím ale náš den nekončil, za západu slunce jsme opékali špekáčky a chleba, povídali si u táboráku, a když se zcela setmělo, vydali jsme se na noční bojovku po celém areálu. V týmech jsme se snažili zabránit zombie apokalypse a hledali lék na rychle šířící se virus, a to za přítomnosti zombíků, kteří nám byli v patách. Myslím, že nikdo nešel spát před půlnocí, to ale tak nevadilo, protože program dalšího dne nebyl tak nabitý jako ten dnešní.

Probudili jsme se, nasnídali a vydali se na poslední únikovou hru. Mluvící napodobeniny zvířat jsme však museli opustit a jít si balit. Přestávka byla poměrně dlouhá, takže někteří z nás ještě navštívili bufet nebo hráli deskovky na venkovním posezení. Jako poslední bod programu jsme si vyzkoušeli lukostřelbu a pak už nás čekala jen cesta domů.

Myslím, že mluvím za všechny, když prohlásím, že tento výlet byl velice zdařilý a jako rozloučení s cestováním ve stylu ZŠ Ševětín zkrátka perfektní. (fotografie)

Veronika Paurová, 9. A